Načítavam...

Bc. Markéta Mikulíčková

Bc. Markéta Mikulíčková

Relaxační a vzdělávací centrum Usedlost Nouzov - Zásmuky (Kolín)
Možnosti konzultace
Skype
Osobne

Specializace

Příčiny problémů se stravou, ovlivňování nemocí stravou, vliv stravy na psychiku a tělo člověka.

Více o lektorovi

Markéta o sobě: "Učení a poznávání sebe sama mě provází celým životem. Hledání souvislostí a cest, jak nejlépe doručit to, co vidím, jak zprostředkovat to, co umím, druhým, a potom sdílet dosažený úspěch, je pro mě úžasná práce. Během své cesty v podnikání (nikdy jsem nebyla zaměstnanec) jsem přibrala 12 kilo a pro sebe hledala, jak se jich zase zbavit a zůstat zdravá a nebýt z toho ve stresu.
Tak jsem objevila nový svět stravy a vložila do něj sebepoznávání a svoje nadšení z učení, jak ještě dělat věci jinak. A během roku jsem těch 12 kilo zase zhubla. Novou výzvou se pro mě stalo tuto zkušenost předat dál. Roky na tom pracuji a vidím, jak to lidem, kteří se do studia zapojili, mění život. A to mě baví úplně nejvíc, být u toho, když se lidem mění život k lepšímu!"

Začátky

Vždycky mě fascinoval ten proces, když jsem na něco sama přišla a následně se mi to povedlo zprostředkovat někomu dalšímu, on se to také naučil a díky tomu si zlepšil třeba i malou část svého života. Myslím si, že učení se nových věcí může být jako objevování nových světů a nemusí to být nepříjemná povinnost s nádechem strachu ze selhání. A to důležité je ukázat, k čemu naučená věc může v životě sloužit a jak může život udělat lepší. Už jako prvňákovi mi nesedělo, jak málo a k čemu se nabyté vědomosti využívají a s postupnými léty tento pocit sílil víc a víc. Ze svých školních let si pamatuju, jak jsem se po hlavě vrhala do všech výzev a úkolů a jak jsem pak byla zklamaná, když jsem napnula všechny síly a udělala všechno na maximum a někdo pak rozhodl, že to není dost a všechna energie jako by vyšla naprázdno. Úkolem nebylo zlepšit si život, ale neselhat podle představ druhých. A tak jsme na papíře pořád dokola kreslili množiny, zatímco v reálném životě nám nikdo neukázal, k čemu nám jsou. Ale to, že koťátko bylo omylem v množině s pejskem nakonec rozhodlo, že je to celé špatně. Pořád dokola jsme počítali násobilku v pracovních sešitech, ale na nákup do obchodu s námi nikdo nešel, abychom poznali, k čemu to celé v realitě je a jak moc nám to v životě pomůže, když ji budeme znát. Nějak to celé pořád zůstávalo na úrovni teorie. S absolvováním každé další školy jsem docházela k tomu, že učení lidí, kteří o to skutečně stojí mě opravdu naplňuje, ale já to potřebuji dělat jinak.

Učení jako celoživotní proces

Já to vnímám tak, že učení se novým věcem je celoživotní proces a nelze v něm selhat. Selhat můžeme jedině, když jej vzdáme. A tak se aktivně učím celý život a všechno, co se naučím, vkládám do svých projektů a tím se znovu učím. Prošla jsem velkým množstvím škol, kurzů, workshopů, načetla hromady knih z různých oborů, které mi přišly zajímavé a použitelné pro mě a moje projekty nebo mě jen zaujaly a já si je chtěla vyzkoušet. Na univerzitě v Olomouci jsem vystudovala andragogiku, která se zabývá vzděláváním dospělých s profilací na personální management, kde jsem dostala teoretický základ k práci, kterou jsem už vlastně nějakou částí dělala. Postupně jsem prošla různé a zdánlivě nesouvisející obory a do většiny jen nakoukla, abych si udělala představu, o čem jsou a co z nich můžu pro sebe a svůj život použít. Pohybovala jsem se jak v technických, humanistických, ekonomických, tak i uměleckých vodách a ze všech si vzala a stále beru to, co zrovna potřebuji na cestě, kterou jdu. Jediná oblast, u které už jsem zůstala a která je pro mě zajímavá, lákavá a pořád hluboce objevná a stala se nedílnou součástí mého života a myslím, že už mi zůstane napořád, je oblast sebepoznání. Poměrně brzy mi totiž došlo, že pokud se chci něco skutečně naučit, potřebuji znát co nejlépe sebe sama. Že učení se nových věcí jde se sebepoznáním ruku v ruce a pokud má být efektivní, a sloužit mi co nejlépe a nejen povrchně, oddělit vlastně nejde.

Sebepoznávací výcvik

Ve chvíli, kdy jsem narazila na sebepoznávací výcvik Principy života, začal se můj život postupně měnit. Tedy já jsem ho začala měnit. Konečně jsem dostala odpovědi na otázky, které mě buď trápily nebo alespoň vrtaly hlavou. A přestože se vzápětí vynořily další, cítila jsem, že jsem konečně našla to, co jsem pro svůj život potřebovala. Studovala jsem tři roky a dalších pět jsem aktivním absolventem. Na seminářích jsem s pomocí ostatních definovala svůj potenciál, a to mi v životě hodně pomohlo určit jasnější směr, kam se v dalších krocích vydat. Otisk této praktické životní filozofie tak je a nejspíš i bude ve všech mých projektech. 

Fitcentrum, kde se naučíte pohybu v kombinaci se sebepoznáním

A tak jsem došla k tomu, že se mým cílem postupně stalo vytváření různých přátelských a bezpečných prostředí, kde se mohou lidé učit nové věci a zároveň se dovídají nové věci o sobě. První takto vytvořené prostředí bylo fitcentrum, později transformované na centrum funkčního pohybu. V tomto projektu jsem vytvořila prostor, kam mohl přijít klient od puberty po důchod, který s aktivním pohybem měl mnohdy jen základní zkušenost ze školního tělocviku a jediné co potřeboval, byla ochota se učit a takový klient byl pro mě nejzajímavější výzva. Kladla jsem důraz na to, aby se cítil dobře, pohyb ho bavil a postupně byla naplněna očekávání, kam by se chtěl dostat. Nešlo o okamžitý výkon, ale o hledání vlastních možností v souladu s tím, jak se cítí. Pohyb tak nebyl dřina, ale hra, kde si každý objevuje, co ještě lze se svým tělem dělat. A tak jsme se postupně vraceli do dětských let, kde byl pohyb ještě zábavnou hrou a každý, byť i malý posun vpřed, si zasloužil pozornost. Mýma rukama prošla velká spousta obyvatel našeho malého města. Základ tvořilo přátelské prostředí bez nároku na výkon a systém, podle kterého každý s pomocí trenéra našel pro sebe to, co potřeboval. Učila jsem klienty měnit představy o sobě a hledat své skutečné potřeby a ne ty, které diktují trendy. Měnit představy, jak by člověk měl anebo neměl cvičit a vypadat. A tuho jsem se učila sama. Hledala jsem lepší cviky, srozumitelnější vysvětlení, hravější formu a nové cíle pro klienty i pro sebe. A při této práci jsem se stále častěji setkávala také s představami a potřebami klientů, které se týkaly nejen cvičení, ale i jiných oblastí se cvičením spojených včetně stravy a narážela na to, že prostředí mé firmy na maloměstě má pouze omezený dosah. Častokrát jsem od známých z velkých měst slýchala, že kdybych byla v Brně nebo v Praze, tak by ke mně rádi chodili cvičit. A tak se stalo, že mi začala být moje firma pro můj další rozvoj malá.

Ve fitku

Proč zrovna strava

Vyrostla jsem na maloměstě, kde bylo běžné mít vlastní zahrádku, která přes léto poskytovala dostatek zeleniny. Táta a sestra byli vegetariáni a máma a já jsme maso běžně jedli. Druhá sestra se pohybovala někde mezi námi. Už to samo o sobě bylo hodně pestré prostředí vzhledem ke stravě. Viděla jsem, jak není snadné respektovat, jak to mají druzí a zároveň nezapomínat na sebe. Od mala jsem byla svědkem mnoha úskalí, která takové soužití přináší i to, jak je lze řešit. Tehdy jsem tomu ale pozornost nevěnovala. Rodiče v kuchyni spíš bojovali, než hledali. I když občas se jim i hledat povedlo. Bylo ale vidět, jak jeden druhého v tomto ohledu ovlivňují a jak se radikální postoje u obou léty postupné spolupráce mění, a respektu k potřebám druhého přibývá. Já sama jsem se začala o stravu víc zajímat až daleko později, když jsem na jednom z týdenních workshopů „náhodou“ jedla jen bezmasou dělenou stravu a pravidelně meditovala. Domů jsem se vrátila s neuvěřitelným přílivem energie. Najednou mi stačilo, z obvyklých osmi až devíti, pět nebo šest hodin spánku. Začala jsem se budit sama od sebe ráno ve čtyři, když vyšlo slunce a energie jsem měla i večer na rozdávání. Tehdy jsem začala zjišťovat, jak se to povedlo. A ušla jsem za těch víc jak deset let poměrně dlouhou cestu. Zjistila jsem, že cvičení a pohyb se stravou úzce souvisí a že neexistuje návod, co jíst, platný pro všechny, přestože se tak mnohé návody tváří. Zjistila jsem, že souvislostí, které stravu ovlivňují je tolik, že mi na to, je zmapovat, jeden život nestačí a také, že bez toho, že začnu k nabytým znalostem využívat i své pocity a skutečně respektovat svoje zkušenosti, se k tomu, jaká strava je pro mě ta nejlepší, nedostanu. V jednom okamžiku svého života jsem se rozhodla, že zhubnu, protože vlivem pracovního nasazení ve fitcentru mi zbývalo málo času na řešení toho, co a jak jím a já během pěti let přibrala víc jak deset kilo. Veškeré nabyté, a další nové, znalosti ohledně stravy jsem začala propojovat se sebou a hledat, jak svou hmotnost snížit. Nakonec se mi postupně podařilo během asi půl roku opět získat původní váhu, abych zjistila, že to, co platí jednou, nemusí platit podruhé a že ani pro mě není univerzálně platný klíč, přestože jsem ho už jednou našla, který bude fungovat pokaždé. Takže vždycky prostě budu muset hledat. Co jsem ale objevila, byl způsob, jak hledat, a ten můžu kdykoliv použít, abych vždycky našla to, co potřebuji.  Také v práci jsem stále častěji viděla bezradné klienty, kteří chtěli hubnout nebo zase nabrat a byli opravdu ochotni svou stravu změnit, ale pořád hledali ten jeden správný návod. A tehdy se objevila výzva ve formě vytvoření takového systému vzdělávání, který by nakonec dal odpovědi každému, kdo je bude ochoten hledat a zároveň se učit nové věci a měnit nejen stravu, ale i svoje nefunkční postoje, vzorce a sebe sama.



Jak vznikl projekt Se stravou v souladu

Nějakou dobu mi trvalo, než jsem našla novou formu a vlastně i konkrétní obsah svého nového projektu. A projekt fitcentra a centra funkčního pohybu postupně ukončila a klienty předala. V mých očích bylo důležité, aby nové prostředí bylo dostupné komukoliv odkudkoliv a aby opět bylo propojené s bezpečným prostorem, sebepoznáváním a tentokrát se stravou. Ta se totiž ukázala jako oblast, kterou by stálo za to prozkoumat a vytvořit prostor, ve kterém by se opět klienti mohli učit hledat, co je přesně pro ně to nejlepší a následně to aplikovat do svého každodenního života. A tak se začal formovat projekt Se stravou v souladu. Opět jsem do něj vložila své celoživotní zkušenosti. Aktivně jsem jej tvořila poslední tři roky. Rok jsem hledala s klienty fitcentra na workshopech zaměřených na stravu, jak přesně celý koncept uchopit a dva roky zabrala tvorba nosné vzdělávací části. Součástí projektu bylo a je navázání spolupráce s lektory, kteří jsou kompatibilní s filozofií projektu, studium obrovského množství literatury a webových textů, ať už našich nebo zahraničních. Prošla jsem a stále procházím široké spektrum diametrálně odlišných úhlů pohledů na stravování a vybudovala systém, který umožní každému, byť bez jakékoliv hlubší znalosti stravy, potravin, ale i sebepoznání, postupně procházet jednotlivými etapami a najít přesně ten správný unikátní klíč ke svému jedinečnému zámku v oblasti stravy. Vytvářím prostředí, kde se lidé budou cítit bezpečně a nebudou se bát selhání, protože jak už jsem psala, v procesu učení, pokud jej nevzdáme, nemá selhání místo. Součástí mého osobního vzdělávání v rámci tohoto projektu pak byla kromě studia materiálů a mnoha diskusí i vytváření komplexního systému vzdělávání lektorů, kteří budou klienty projektem provázet, napsání šestisetstránkového workbooku, nákup mnoha knih o výživě, potravinách a kuchařek ze všech možných oblastí stravy, ale také knih o nemocech, které se stravou souvisí a spolupráce s lidmi, kteří již nemocní jsou a chtějí se svým stavem něco aktivně dělat a nejen spoléhat na lékaře a v praktickém životě také přestavba mojí okrasné zahrady na potravinovou bio zahradu se samočinným zavlažováním. Stejně, jak mi změnilo život, když jsem budovala fitcentrum a vědomý pohyb se stal mou nedílnou součástí, tak i tvorba projektu Se stravou v souladu mi ho v mnoha ohledech změnila a ovlivnila. Workbook je tak otiskem mnoha těchto změn a mého osobního růstu nejen v oblasti stravy, který se spuštěním projektu určitě neskončí. Portál, na kterém se právě nacházíte, žije dál aktivním životem a na jeho rozšiřování se už zdaleka nepodílím jen já sama. Mým dalším cílem je propojit lidi, kteří jsou v souladu s filozofií projektu a nabídnout jim možnost dalšího růstu nejen v oblasti stravy, ale i v souvisejících oblastech a možnost všechno to, co se naučí nejen použít pro sebe, ale i sdílet s ostatními.