Načítavam...

Mgr. Kristýna Kroužková

Mgr. Kristýna Kroužková

Praha, Říčany
Možnosti konzultace
Skype
Osobne

Specializace

Strava ve sportu, vliv stravy na sportovní výkon, kvalitní vaření, příčiny a řešení nadváhy.

Více o lektorovi

Autorka o Kristýně: "Není moc lidí, kteří by o stravě dokázali hovořit s takovým zanícením, jako Kris. Mluví při tom celým tělem a je vidět, že jídlo je něco, co vnímá všemi smysly. Otevřenost, laskavý a příjemný přístup ke klientům a jejich citlivé vedení spolu s vášní pro stravu, učení sebe i druhých novým věcem, hledání odpovědí na otázky a nekonečné nadšení z ní dělá opravdu skvělého lektora."
Léta jsem aktivně sportovala v atletice, své doby to byl cely můj svět. Pohyb, tělo a vše s ním spojené je mi blízké, proto dělám nyní i osobního trenéra. Baví mé se pohybem zabývat jinak, učit se hledat rovnováhu mezi pohybem uvnitř a pohybem fyzickým, hledat souvislosti. Jinak jsem sociální pracovnice, krizová interventka, drive pracující v poradně pro ženy, které mají zkušenost s domácím násilím, dnes se stejnou cílovou skupinou, ale v azylovém domě. Ono se to může jevit, že se zabývám různými cennostmi, nicméně tak jako pohyb není jen o pohybu, tak ani strava či fenomén domácího našili jsou projevem určitých principu. Navíc spolu mnohé v našem životě souvisí. Jde tedy o principy, nikoli formy. Takže čerpám komplexně ze svých zkušenosti. Důležité je pro mé vidět pod povrch věci a já se nořím rada.

Pojem rodiny vnímám jako dost široký pojem. Pokrevní miluji, byť vztahy v rodině nejsou nikdy snadné, ale pracujeme na tom. Svoji vlastni doufám, že brzy vytvořím. A moje nepokrevní rodina jsou lidi, které ve svém životě mám blízko a jsou pro mě klíčově důležití, protože vnímám, že bez vztahů, ať jsou pokrevní či ne, bych nebyla, kým jsem a nemohla si plnit své sny. Zjistila jsem, že na svůj život jsem vždy sama, a tak je to v pořádku, ale bez vztahu bych byla malou ženou.

Čím žiju? Vášnivě miluji přírodu, zejména lesy, vodu. Také knihy. Žiji prací, která mě naplňuje a dává mi smysl. Potřebuji růst, vyvíjet se. V tomto jsem téměř věčně hladová. Potřebuji své přátele, rodinu. Miluji dobré jídlo, sama rada varim a dobré červené vino. Moc rada objevuji nové chutě, vůně. Život mi proste chutná a potřebuji se cítit živá. A tak jako potřebuji jist, potřebuji se hýbat.

Do světa jsem odešla ve svých 16. letech za atletikou. Tenkrát jsem byla ještě dítě, které se nemá tolik rádo, nevěří si a chce celý svět přesvědčit o opaku. Vítězit a patřit mezi nejlepší ve své disciplíně se jevilo jako dobrá cesta. Když mi někdo řekl, ta holka na to nemá, makala jsem o to víc, abych dokázala, že se mýlil. Chvíli to fungovalo, záhy jsem začala vozit medaile z největších českých soutěžích, dostala jsem se ve své kategorii i na soutěže mezinárodní. Byla jsem hodně závislá na tom, co si o mě myslí ostatní, zda mě berou a hodně jsem investovala do toho, jak mě vidí. Medaile a výkony mi nezajistily, abych se cítila lépe sama se sebou. Přišel vztah, ve kterým jsem poznala, za jak málo se mám a řekla jsem dost. Sport jsem milovala a začala jsem hledat, jak se dá závodit ještě lépe, jak mohu být nejlepší. V tomto období jsem poznala Markétu a přišla mi tím, jak funguje a žije, jako z jiného světa a fakt se mi to líbilo. Markéta mě tenkrát inspirovala ke studiu praktické sebezkušenostní filosofie Principy života, kterou studuje. A to mi dodalo do mého života úplně jiný rozměr, jak nahlížím na sebe, své okolí. Tenkrát jsem začala hledat své zdroje uvnitř sebe, pochopila jsem, že jsem sobě nejbližším a nejcennějším člověkem a na tomto vztahu pracuji neustále. Začala jsem pozorovat, jak závodí ti, kteří jsou mistři své disciplíny. Rozdíl mezi těmi top sportovci a těmi, co se snaží být jako oni byl cítit znatelně pocitem. Vždy jsem si přála být nejlepší, jaká mohu být. Mě motivace se začaly měnit, už nešlo tolik o získání hodnoty zvenku od druhých, ale šlo o dokázaní něčeho, co je jedinečné a dokážu to jen já. Moje tělo jsem já a z mého drsného přístupu, „budeš mě poslouchat“, jsem se začala učit, jak sama se sebou lépe navázat vztah, co potřebuji a vzhledem k tomu, že jsem dělala technické disciplíny, jak se, v které poloze cítím a tohle byla úplně jiná cesta. Mé pocity a emoce se staly mým průvodcem, kde přidat a kde ubrat či co úplně jinak, a to nejenom v hodu diskem a později kladivem, ale ve všech oblastech mého života. Proto ze všeho, čím jsem si v životě prošla, dokázala i nedokázala, teď těžím a stále se učím, co jinak a jak dál. Když jsem skončila aktivně se sportem, začala jsem pracovat v neziskové organizaci, ke který mám srdeční vztah a tam pracuji doposud. A na co jsem přišla a stále přicházím, jak představa, že je člověk superman, je zcestná a že abychom mohli být výjimeční či jedineční, potřebujeme vztahy, které je potřeba budovat a opečovávat. Nikdy bych nemohla být tím, kým jsem bez těch, kteří v mém životě byli či jsou. Proto miluji příběh Harryho Pottera, který je pro mě o vztazích a využití svého potenciálu. On by to sám prostě nedal. A teď se nemohu dočkat, až se spustí tento projekt, protože tuším, že se bude hodně rozvíjet a já chci být u toho.

K projektu jsem se dostala přímo od zdroje. Když ho Markéta začala tvořit, její energie a ožívání mě přimělo se o to, co to tedy tvoří, zajímat. Nejenom ta myšlenka, struktura, to, že téma jídla je pro mě blízké, ale ty možnosti, které v tomto projektu vnímám, mě přitáhly jako magnet. Přirovnala bych ho k živému organismu, který se stále vyvíjí dle aktuálních potřeb. Z mého pohledu je tento projekt v souladu s tím, co člověk potřebuje, a to je hledání, jak žít nejlépe, jak můžeme. A to má pro mě obrovský smysl. Navíc se zde setkávají věci, které miluji. Těmi je stravování, sebepoznávání, spolupráce a práce s lidmi.

Při absolvování programu se mi podařilo nahlédnout např. na to, při jakém svém naladění mám zvýšenou chuť na sladké. Co se tedy odehrává v mém životě jak venku, tam uvnitř mě. Nechci zde psát žádné návody, proto nebudu konkrétní. Protože, co platí u mě, nemusí platit u druhého, a navíc se to mění s tím, v jaké jsem životní situaci a jak se měním já. Dalším pro mě zajímavým objevem bylo, jak souvisí se mnou to, kolik toho sním anebo, když se potřebuji více dostat ke svým pocitům, jak mi v tom může pomoci odlehčenější žaludek. Těchto pro mě důležitých objevů a souvislostí je mnoho, tak toto jen taková ochutnávka.

Jídlo pro mě není pouze prostředek k přežití. Mám k němu velice blízký, vřelý až intimní vztah. Je to pro mě čistá láska. A když se mi podaří přijít přesně na to, na co mám teď chuť, pečlivě doladit každý krok, je to symfonie v ústech. Nechávám se tím vším zcela pohltit, nic jiného nevnímám a je to jako zázrak. Tohle mě baví. Ono to prostě dělám pro sebe, takže jak se sebou, tam s jídlem. Mimo jiné je to skvělý prostředek k tomu, jak se lépe orientovat v sobě.

Sebepoznávání není jednoduchá cesta, a proto není tolik trendy. Dává člověku nástroj, který mu pomáhá vycházet z podmíněného chování a nechat ho svobodně rozhodovat o tom, co doopravdy chce, potřebuje a uvidět, kým vším je a že je dost často hodnotnější, než si myslí. Část svého příběhu jsem nastínila v textu výše, rozhodnutí pracovat na sobě jinak, objevovat uvnitř, bylo to nejlepší rozhodnutí mého života. Má to pro mě nevyčíslitelnou hodnotu. A kromě toho, že mě zajímají lidi a jejich příběhy, že se při práci s klienty sama učím, mě baví být u těch změn a sdílet je s nimi.

Ráda bych se v tomto projektu specializovala na lektorskou činnost a organizaci a realizaci dílčích projektů.

Ráda pracuji s klienty, kteří jsou ochotní, protože ze zkušenosti pro mě nemá význam spolupráce s nemotivovaným klientem. Konzultace budu realizovat jak formou osobního setkání, tak setkání po Skype. Ráda bych tyto dvě formy kombinovala. Osobní setkání vnímám jako důležitá pro autentickou spolupráci a navázání vztahu. Skype beru jako další formu, kterou lze pro mě kombinovat s osobními setkání, výhodu vidím v časové i místní flexibilitě.