Načítavam...

Magazín

Konečně bydlíme spolu a já přibírám!

Konečně bydlíme spolu a já přibírám!
Poznáváme sami sebe
Toto slýchám poměrně často. A vlastně i já to zažila, když jsem začala žít ve společné domácnosti namísto té mojí singl. A čím to je, že mnohdy, když žijeme sami, tak se stravujeme daleko lépe, než v páru?

Není to ze dne na den

Častým vzorcem je, že žena má už zaběhnutý jídelníček, který je složen z kvalitnějších lehčích jídel včetně zeleniny a ovoce a pozdě večer už nejí. Ve chvíli, kdy začne žít se svým partnerem, který je zvyklý na klasická česká těžká jídla a večerní pojídání u televize, protože u maminky, která mu vařila a starala se o něj, bylo toto normální, je postavena před nesnadný úkol, jak se s tímto popasovat. A mnoho žen reaguje tak, že se přizpůsobí. Postupně, ne hned. Přece když partnera milují, tak je to v pořádku. A tak se za pár let soužití stane, že přestože měly jídelníček vcelku vyladěný, tak i přesto si zvyknou nejen na kalorická těžká jídla, ale i večerní pojídání, více masa a uzenin a méně zeleniny. My ženy prostě jsme přizpůsobivé (a ano, i mezi námi jsou výjimky).

Máme rády, když partnerům chutná

Přitom ve většině případů jsme to my, kdo vaří. A muž je ten, který přichází už k jídlu. Přesto jsme to my, kdo se přizpůsobí. Hledala jsem u sebe, proč jsem se vzdala svých zdravých a pro mě prospěšných návyků. V podstatě mám dva důvody. První – miluju, když tomu, komu vařím, chutná a druhý, je to mnohdy pohodlnější. A tak jsem zpočátku dělala dvě jídla, abych měla ten příjemný pocit, když dostanu pochvalu, jak to bylo dobré a časem jsem z pohodlnosti od „svých“ jídel upustila. A přibrala. Tak nějak plíživě. Ale byla to moje tvorba. Nikdo mě nenutil jíst to, po čem přibírám.

Hledejte a udělejte z nevýhody výhodu

A jak z toho ven? Udělejte z nevýhody výhodu.  Ani partner nemá ve svém repertoáru jen samá nezdravá jídla. Začala jsem si vybírat. Musela jsem si uvědomit, že pohodlnost není moje kamarádka a musela jsem se rozhodnout trochu se v tomto o sebe postarat. A tak, když plánujeme jídlo, hledám zároveň, co je dobré pro mě a co ten druhý rád jí. Je potřeba se naučit trochu plánovat, ale není to zase tak neřešitelný problém. Časem se ukázala jídla, která jíme oba, která lze trochu pozměnit a obě podmínky splňují a pak taková, která máme každý zvlášť. Paradox je ten, že mám teď pestřejší jídelníček.

 Respekt k jedinečnosti v jídle

K tomu, abychom našli z takové situace uspokojivé řešení je potřeba respektovat, že každý to máme jinak. Respekt ale stačí, když budete mít vy. Partner se respektu může naučit, pokud uvidí, že vy jej máte. To už je ale na vás, jak bude komunikace probíhat. To, že bude respektovat, že se stravujete jinak než on, nutně ale neznamená, že bude jíst stejně. Jen to znamená, že přijme tuto skutečnost. A jak jste na tom s respektem Vy?

A jak to může vypadat v praxi

V domácnosti to potom může vypadat tak, že společná snídaně o víkendu proběhne formou bufetového stolu, polévku vy třeba vynecháte a hlavní jídlo budete mít bez masa s bramborem a zeleninou a partner bude mít řízek s tím samým bramborem. Na večeři připravíte obložený talíř, který si vy sníte dříve a on později nebo on dostane dvojitou porci, aby měl i druhou večeři. Ano, je to náročnější na čas, na energii a možná i na peníze, ale je potřeba si odpovědět na tři otázky: Chcete být se stravou v souladu? A jste ochotni pro to něco udělat? Chcete se to naučit?